Jsem zpět

Nuda.... Neuvěřitelná nuda. Venku jsou taková vedra, ze se nedá vyjít z baráku. Na zahradě dopoledne svítí strašně silně, tak jsou děti buď u TV nebo před barakem kreslí kridama na zem. Odpoledne jsou děti v bazénu a já sedím na židli a pohledem posunuji rucicku na hodinkách, aby už byl večer a šlo se spát. Nudim se. 

Jsem doma na mateřské už 6 let. Barca teď půjde do školky za Davidkem a já posílám životopisy, na které mi nikdo neodpovídá. Takže... Jsem v depresi z toho, ze jsem 6 let doma. Jsem v depresi z toho, ze za chvíli už nemusím byt doma, ale nikdo mě nechce. Jsem v depresi z toho, jak velká jsou vedra a bojím se, jestli to nebude příští rok ještě horší a taky ..... Co bude za par let? Jsem v depresi z toho, ze když se nudil tak uklizím. Jenže když mám uklizeno tak se zase nudim. A když se nudim tak jim 😏 a když jim tak tloustnu. A jsem v depresi z toho, ze jsem tlustá. 

Chápete to?? Je cesta ven??

Já vím

Ano vím, ze jsem tu dlouho nebyla. Ale stejně mám pocit, ze to nikdo nečte a nikoho moje výlevy nezajímá. Nejsem ten tip co by tu chtěl psát jak se ma skvěle. Jak každy den chodí po obchodech a nakupuje. Jak jsou jeho děti ty nej na celém světe a partner mě zasypali polibky den co den. Ono to tak není. Myslím, ze nikde. Ale jsou lidi co to proste navenek chtějí všem za každou cenu namluvit. Nebo... To chtějí namluvit hlavně sami sobě. To je ještě horší. Pro ne. Protože až si uvědomí, ze je to tak, tak se z toho sesypou. A to já nechci. Už tak toho mám plnou dupu * takže víte co. Jsem upřímná za každé situace. I když to někdy někdo neslyší rad nebo se to zrovna nehodí. S tím se nedá nic dělat :)

Držte se. Přežije tu hroznou zimu. Snad už brzy bude tepleji. 

Jak poznám, že mám deprese?

No... To je mi záhadou. Dostala jsem nové léky na svou migrénu , které se ted musí jist každý den ráno a vecer. Pořád. Je tedy pravdou, ze od doby, co je jim, uz nemam migrénu, jen mne bolí hlava, což je pokrok, ale... Má to hodne vedlejších účinku, které samo nemusí fungovat a mohou. Jedním z nich na který jsem se těšila je hubnutí a ten se nedostavil. Jak jinak ze. Když po něm toužíte! A dalši z nich je deprese a brní me ruce a nohy. Takové to jak říkáme ze máme mravence. Ale já je mam porad a to dokonce i když lezim. A to já lezim na zádech. Ne že bych nějak křížila nohy nebo tak. A zpět k těm depresím. Nevím jestli je maá, nebo mě jen prostě jako každý rok před Vánoci proste přijde, že toho mám moc. Ostatně kdo ne, že? Deti jsou nemocné. Už 4 týdny jsem zavření doma. Já beru ATB. Přítel má vysoký tlak což je běh na dlouhou trať. Doma nic nefunguje. Mam pocit, ze je doma neustálý bordel. Nenávidím hracky a mam chut je darovat prvnímu dítěti na ulici. Když se deti nedívají, tak uz je hážu vzduchem z obýváku do pokojičku, abych nemusela porad chodit sem a tam. A to vím, ze jim tatínek na Vánoce nakoupil tolik dalsich, ze po Vánocích mě odvezou do Černovic. Začínám se dostávat do stavu, kdy mi tak lezou na nervy moje děti, tím ze nemůžu ven, ze je nemůžu ani videt. Nemůžu vidět nikoho. Ani sebe. Mám silnou potřebu všechno změnit. Najednou mi i vadí, že už mám 17 let blond vlasy a hrozně chci jít na hnědo. Moje kadeřnice říka NE. Vadí mi vše. Snad se to brzy změní. Snad to není těmi léky. Snad bude lip. Myslete na mne..

One world tag

Mam pro vas tag, na ktery jsem se inspirovala u Terezky z Luxylady2 a jde o to, odpovedet na otazku jen jednim slovem. Nebude to jednoduche, ale jdeme na to :)

Citim bolest

Citim strašnou bolest v srdci a pres slzy nevidim na písmena. Po zhlednuti videa na YouTube od Lucie Dolejší Svět podle LU, kterou mam moc rada a kterou moc obdivuji jsem na dne. Ne na dne jakoze za to muze. Ale je mi strasne smutno za ni. Za malého Filipka. Za Patu i Petra a i za ty deti male doma. Jsem vděčná za to, ze ma tak skvělého Psa Anie

Tag " To nebo To"

Kdo by mě chtěl poznat víc, má tu možnost..

1. Káva nebo čaj? Káva i čaj
2. Maso nebo čokoláda? Maso
3. Rohlíky nebo cokoliv? Rohlíky
4. Kniha nebo film? Film
5. Podpadky nebo tenisky? Tenisky
6. Rifle nebo sukně? Rifle!

Jsem špatná matka?

Myslím si často, že bych mohla být lepší matkou, ženou, přítelkyní, kamarádkou i osobou všeobecně. Ne, nemyslím si to často, já si to vlastně myslím pořád. Od malička si každý den říkám, že hlavně nechci být stejná jako MOJE matka. Nechci. Nemám na ni hezké vzpomínky, pořád se sice vídáme, ale nechci si s ní nijak zvlášť povídat, nikdy jsem jí nevykládala svoje zážitky, pocity ani myšlenky. Myslím, že naštěstí. Ale...