Jak poznám, že mám deprese?

No... To je mi záhadou. Dostala jsem nové léky na svou migrénu , které se ted musí jist každý den ráno a vecer. Pořád. Je tedy pravdou, ze od doby, co je jim, uz nemam migrénu, jen mne bolí hlava, což je pokrok, ale... Má to hodne vedlejších účinku, které samo nemusí fungovat a mohou. Jedním z nich na který jsem se těšila je hubnutí a ten se nedostavil. Jak jinak ze. Když po něm toužíte! A dalši z nich je deprese a brní me ruce a nohy. Takové to jak říkáme ze máme mravence. Ale já je mam porad a to dokonce i když lezim. A to já lezim na zádech. Ne že bych nějak křížila nohy nebo tak. A zpět k těm depresím. Nevím jestli je maá, nebo mě jen prostě jako každý rok před Vánoci proste přijde, že toho mám moc. Ostatně kdo ne, že? Deti jsou nemocné. Už 4 týdny jsem zavření doma. Já beru ATB. Přítel má vysoký tlak což je běh na dlouhou trať. Doma nic nefunguje. Mam pocit, ze je doma neustálý bordel. Nenávidím hracky a mam chut je darovat prvnímu dítěti na ulici. Když se deti nedívají, tak uz je hážu vzduchem z obýváku do pokojičku, abych nemusela porad chodit sem a tam. A to vím, ze jim tatínek na Vánoce nakoupil tolik dalsich, ze po Vánocích mě odvezou do Černovic. Začínám se dostávat do stavu, kdy mi tak lezou na nervy moje děti, tím ze nemůžu ven, ze je nemůžu ani videt. Nemůžu vidět nikoho. Ani sebe. Mám silnou potřebu všechno změnit. Najednou mi i vadí, že už mám 17 let blond vlasy a hrozně chci jít na hnědo. Moje kadeřnice říka NE. Vadí mi vše. Snad se to brzy změní. Snad to není těmi léky. Snad bude lip. Myslete na mne..